Zálešský rybník

Jan Juška, Zálešský rybník u Vysokého Mýta, ,, Vračovice“, 1954

Tiché vodní hladiny zálešských rybníků vysokomýtskému malíři Janu Juškovi (1907–1983) zřejmě učarovaly, stejně jako vračovický kostelík, vévodící malé vesničce. Ačkoliv obraz je pojmenován Zálešský rybník u Vysokého Mýta, je možné, že vznikl na břehu vedlejšího rybníku Lačnov, čemuž nasvědčuje umístění kostela v reliéfu krajiny v pozadí. Právě zde si totiž autor mohl při tvorbě obrazu odskočit popovídat k Mackovým, tehdejším majitelům mlýna Betlém (č. p. 35) (URBÁNEK 2009). Přes hladinu rybníku a pobřežní vegetaci, jež skrývá jihovýchodní část Velkého zálešského rybníku, dohlédl na Vračovice stulené pod okolními stráněmi. Mírné svahy ve středu obrazu se výstižně jmenují Nad Dolečky. Špička kostela směřuje do průhledu mezi lesy Nad stráněmi a Zadními lesy, za nímž lze tušit obec Voděrady.
Lačnov i ostatní zálešské rybníky jsou chovné, tudíž v dnešní době bohaté na živiny. Pobřežní rákosiny (bujně prorostlé opletníkem plotním), kterým se v tomto prostředí daří, vytlačují typické druhy vlhkých pcháčových luk (pcháč zelinný, pcháč potoční, metlici trsnatou, kozlík lékařský). Přesto mezi rybníky konkurenci odolávají vzácné ostřice – trsnatá a odchylná[1]. Původní jasanovo-olšové luhy v pásu mezi rybníky i skupiny nepůvodních topolů kanadských v současnosti zakrývají v době vegetace vísku i s kostelem. Nezměněný zůstává temně zelený pás jehličnatých lesů (Zadního a Nad stráněmi), který stejně jako dříve zdobí horizont.