Cesta ke Knířovu

Na vysokomýtského malíře a pedagoga Jana Jušku (1907–1983) dosud vzpomínají jeho žáci i známí z malé vesnice Knířov, od roku 1558 součásti města Vysokého Mýta (FUCHS 2009). Často ho totiž vídali tvořit na místech, odkud byl nejlépe vidět knířovský kostel Zvěstování Panně Marii (tradičně Zvěstování Panny Marie, christologicky Zvěstování Páně), stojící na návrší uprostřed obce. Kostel z první poloviny 14. století připomínající tvrz je významnou dominantou širokého okolí Knířova (BOHÁČ 1995). V roce 1948 si malíř vybral pohled jihozápadním směrem z cesty, po níž od roku 1730 procházela mariánská procesí z Vysokého Mýta až ke knířovskému svatostánku (KOŠNÁR 1903). Původně cestu s křížky a třemi sochami svatých (sochou sv. Josefa, sv. Vavřince a sv. Panny Marie) lemovala lipová alej, která byla v 19. století vykácena (VELŠOVÁ 2021). V dobách malířových tudíž vynikl v polích již osamocený křížek i na návrší malebně seskupená knířovská stavení. Všichni starousedlíci rozpoznávají ve středu obrazu statek, jenž donedávna patřil rodině Němcových (č. p. 14). Dnes je Knířov i díky nově vysazené (roku 2000) lipové aleji ukrytý v zeleni. Je dobře, že půda v okolí je stále obhospodařovaná, i když původní pásy políček jsou v důsledku zemědělské velkovýroby scelené. Rostlinstvo na vlhkých nezoraných místech změnilo od dob minulých svou skladbu. Vrbovku malokvětou a svízel Wirtgenův dnes nahrazují alespoň kohoutek luční a svízel bílý. Se zarůstáním výslunných strání se vytratil i nizoučký pcháč bezlodyžný[1]. Na horizontu, který v podstatě zůstal nezměněný, přibyly zemědělské budovy ve Stříhanově a v Brtči. Novodobým orientačním bodem se stal vysílač na návrší před Libecinou.