Žena v křesle

Obraz Emila Filly (1882–1953) Žena v křesle má už téměř surrealistický charakter. Křičící ženská postava zosobňuje jakousi prvotní tělesnost v její vegetativní podobě, zbavenou jakéhokoliv půvabu. Formální kvality obrazu – nejen tvarové, ale i koloristické – výstižně charakterizoval Vojtěch Lahoda: „Z beztvaré hmoty, doslova z bláta či hlíny, jako Bůh stvořil člověka, Filla tvoří své ,zrůdné‘ ženy.“¹ Podobná zobanovitá tvář a „sloní“ ruce se v analogické kompozici objevují na Picassově obraze Žena v červeném křesle (1932). Už v roce 1934 Filla vytvořil akvarel, který se stal přímou předlohou obrazu Žena v křesle a zároveň tvoří „přechod“ mezi Picassovým obrazem a chebskou definitivou. ²

¹ LAHODA, Vojtěch: Brutalismus Emila Filly. Katalog výstavy z cyklu „z depozitáře“, GAVU Cheb, 3. 4.–15. 6. 2014, nestr.
² Žena, 1934, akvarel na papíře, 44 × 27,5 cm, soukromá sbírka. LAHODA, Vojtěch: Emil Filla. Praha 2007, s. 450.